Česká vysočina neboli Český masív je největší ze čtyř geomorfologických provincií na území Česka. Svým rozsahem však zasahuje i do sousedních států. Jde o geologicky stará, erozí ohlazená horstva, jejichž nejvyšší partie tvoří přirozenou hranici ČR. Na severu na ni navazují Středoevropské nížiny, na východě ji od Západních Karpat oddělují Vněkarpatské sníženiny (my je známe jako Moravské úvaly). Na jihu ji (téměř všude) ohraničuje Dunaj a na západě zasahuje až do německého Durynska.

Stáří České vysočiny se odhaduje na 350 až 500, některá místi i 800 milionů let ... v té době bylo naše území součástí superkontinentu Laurasie. Po období hercynského vrásnění, kdy nejvyšší vrcholky hor překonávaly dvoutisícovky dnešních východních Alp dochází k dlouhodobému "zarovnávání" reliéfu v důsledku vnější eroze - především vlivem vody a větru. V období třetihor je poté krajina České vysočiny rozlámána podél zlomů, vznikají pánve (Severozápadní či Jižní Čechy). Toto období je doprovázeno intenzivnější vulkanickou činností. Na finální modelaci povrchu má také podíl horský ledovec v poslední době ledové a v moderní době také činnost člověka.

Přidat si můžeme známý vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu Ještěd, Krkonošsko-jesenické podhůří, Nízký Jeseník či Lužické hory (vrchol Luž).