Na poloho Česka můžeme nahlížet různými pohledy ... zde jsou:
Hraniční body
Nejzápadnější místo Krásná u Aše, nejvýchodnější Bukovec u Jablunkova, nejsevernější Lobendava u Šluknova a nejjižnější Vyšší Brod.
Republika leží v mírném podnebném pásu severní polokoule (tzn. příznivé klima, vhodné podmínky pro zemědělství)
Prochází jí hlavní evropské rozvodí. Pramení zde dva evropské veletoky: Labe a Odra.
Jednotlivé rozvodnice se stýkají na vrcholu Králického Sněžníku (1423 m) v Jeseníkách.
Rozprostírá se na styku dvou vyšších geomorfologických jednotek (provincií) – Česká vysočina a Západní Karpaty. Mezi nimi se nachází pásmo sníženin.
Reliéf České republiky je poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a výběžky mladého pásemného pohoří Karpat na východě. Česká vysočina vznikla vrásněním v prvohorách a ve třetihorách získala tvar velké kotliny lemované na JZ, SZ a SV pohraničními pohořími a na JV pozvolněji přecházející k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří.
Nejvyšším bodem České republiky je Sněžka (1 602 m n. m.), nejnižším bodem ČR je výtok Labe z ČR (115 m n. m.). Poměrně hustá síť vodních toků prořezává jak okrajová pohoří, tak i tabule a ploché pahorkatiny ve středu „české kotliny“. Karpaty zasahují jen do východní části ČR výběžky Západních Karpat hraničním pruhem sníženin (Vněkarpatské sníženiny) a pak pokračují protáhlými hřbety a sníženinami flyšových Karpat. Nejvyšším bodem Západních Karpat na území ČR je Lysá hora (1323 m n. m.) v Moravskoslezských Beskydech, nejnižším místem je soutok Dyje s Moravou (149 m n. m.).
Dnešní vzhled reliéfu je výsledkem působení endogenních sil a exogenních sil (vnitřní a vnější síly). Ve vývoji reliéfu se střídala období silnějšího působení vnitřních sil s obdobími relativně klidnějšími. Na vývoj reliéfu působily změny klimatu, kdy se na našem území vystřídaly od druhohor různé typy podnebí (vlhké tropické, teplé savanové, suché, mírně vlhké, chladné).