Kdo by je neznal ... již ve starověku jste si mohli zaskočit do lázní, k lazebníkovi, do divadla, nebo na trh ...
My služby vnímáme jako třetí sektor hospodářství. Z něj navíc vyčleňujeme další dva sektory - 4. sektor = věda, výzkum a vysoké školství a 5. sektor - informační technologie.
Služby jsou neustále se vyvíjejícím sektorem, reagují na současné trendy, jsou tzv. pružné. Velmi úzce jsou vázány na trh, poptávku a nabídku.
Zaměstnanost ve službách je jedním z ukazatelů vyspělosti státu. Jako vyspělé země se označují ty, ve kterých ve službách pracuje více jak 70 (některé zdroje uvádí 75) % EAO.
Rozdělení jednotlivých odvětví ve službách je několik. Níže uvádím asi ta nejznámější:
Výrobní a nevýrobní tzv. spotřební
Výrobní = úklid, oprava a údržba strojů. Zajišťují obsluhu přístrojů priméru a sekundéru.
Spotřební = zajišťují potřeby obyvatel (kultura, kino, školství, zdravotnictví, administrativa, osobní doprava, bankovnictví, státní správa, restaurace, ubytování, soudnictví, policie, sport, cestovní ruch aj.)
Spotřební služby pak dělíme na výdělečné a nevýdělečné
Výdělečné - restaurace, hotely ... někdy je také nazýváme službami soukromými, privátními.
Nevýdělečné - školy, zdravotnictví, sociální péče ... - nazývané také veřejné služby.
Se službami jsou také spjaty některé další pojmy:
Střediskovost - služby v daném sídle slouží i pro široké okolí. Říkáme, že služba je spádová pro své okolí.
Sezónnost - některé služby, např. v cestovním ruchu jsou vázány na určitou část roku.
Centralizace služeb - do obchodních domů. Ve spojitosti s tímto jevem se občas hovoří o úpadku a vylidňování center měst.
Cestovní ruch
Je ekonomickým odvětvím spadajícím do terciéru. V posledních desetiletích zažívá obrovský rozmach, ovšem jeho počátky můžeme hledat již ve starověku.
Cestovní ruch (jinými slovy turistika) se uskutečňuje ve všech částech světa. Účastní se ho většinou obyvatelstvo vyspělejších zemí světa.
Na základ činností účastníků cestovního ruchu můžeme tento dělit na sportovní (aktivní či pasivní), rekreační, léčebný, kongresový, kulturní, turistiku (pěší, na kole) aj.
Další dělení cestovního ruchu:
Domácí – děje se v rámci jednoho státu x Zahraniční – děje se mezi více státy,
Aktivní – z hlediska financí přináší peníze do státní pokladny (příjezd turistů k nám) x Pasivní – přináší peníze do jiných zemí (Češi vycestovali za hranice.),
Podle délky pobytu na: krátkodobý a dlouhodobý (více jak tři dny),
Podle rozložení během roku: sezónní, celoroční,
Podle hromadnosti na individuální a hromadný (skupinový),
Podle vlivu na životní prostředí – tvrdý a měkký,
Podle využívání zdrojů – masový (konzumní), alternativní.
Aby se cestovní ruch mohl uskutečnit musí být splněna určitá kritéria – tzv. předpoklady.
1. Lokalizační předpoklady – dělíme je na přírodní a společenské. Kvůli nim sem lidé jezdí.
2. Realizační předpoklady – zajišťují samotný chod turistického místa (doprava, ubytování, stravování, zábava, turistické značení aj.)
3. Selektivní předpoklady – politické (stabilita země, bezpečnost), sociologické (finanční možnosti, mentalitu, životní styl), demografické (věk, fyzickou aktivitu, vzdělání), urbanizační (typ sídla), ekologické aj.
Cestovní ruch jako takový přináší pro danou oblast řadu pozitiv (zaměstnanost, finanční zisky). Na druhou stranu přináší také negativa v podobě přelidnění v sezóně, zvýšení cen, ekologické zatížení krajiny, či nerespektování místních tradic. I z těchto důvodů je nutné v některých místech světa turistický ruch omezovat (omezené množství návštěvníků v památkách či v jeskyních, zavřené turistické cesty v určitém období aj.).
Pro turistu samotného však většinou cestovní ruch přináší jen pozitiva, jinak by nikam nejezdili.
Hypermarket pro lepší život ...