Menší tělesa většinou složená z prachu a letu. Obíhají slunce po velmi zploštělých a tím pádem protáhlých drahách. Doba oběhu je v několika desítkách až stovkách let.

Některé komety mohou opustit Sluneční soustavu a již se do ní nevrátí. Značná část má však dráhy kratší díky vlivům velkých planet a tím pádem jsou ze Země pozorovatelné opakovaně, byť často za mnoho let.

Nejznámějšími kometami jsou: Halleyova, Kohoutkova, Hale-Bopp (nejjasnější kometa) nebo 67P/Churyumov-Gerasimenko, na které se podařilo v roce 2014 přistát modulu Philae ze sondy Rosseta. V létě 2020 jste pak mohli pouhým okem spatřit kometu Neowise.

Specifickým znakem komet při průletu kolem Slunce je jejich prachový a plynný ohon vznikající díky tání zmrzlého povrchu komety. Díky slunečnímu větru směřuje ohon vždy od Slunce.

Nachází se v centru Sluneční soustavy. Tvoří 99 % její veškeré hmotnosti. A je to hvězda :-) ... naše nejbližší.

Slunce je tvořeno především vodíkem a heliem. Je to tedy obrovská plynná koule, ve které se dějí termojaderné reakce. Do okolí pak vyzařuje světlo a teplo, plus další fyzikální jevy (magnetismus, radioaktivitu, sluneční vítr ...)

I když je Slunce tak obrovské (vůči Zemi 110krát větší průměr), tak patří mezi menší hvězdy ve vesmíru. To ale neva, pro nás je nesmírně důležitou hvězdou.

Malá vesmírná tělesa Sluneční soustavy velikosti větší než 100 m metrů v průměru. Velikost nějvětších z nich přesahuje 1000 km, u trpalsičích planet (Pluto, Eris) je průměr ještě větší.

Většinu planetek najdeme v pásu mezi Marsem a Jupiterem. Další velké množství se nachází za oběžnou drahou Neptunu.

Většina planetek má nepravidelný tvar. Planetky menší jak 100 m označujeme jako meteoridy.

První objevenou planetkou byl Ceres, největší těleso v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.

Dříve byl pro planetky používán pojem asteroidy. Velkým tématem astronomů je obrana Země před tělesy s kolizní dráhou s naší planetou.