Objevování vesmíru je jednou z nejstarších lidských vědních disciplín a zabývá se jí věda - astronomie.
Ve velkém se rozvíjela v antickém Řecku - Řekové došli na to, že hvězdy září vlastním světlem, Měsíc zase světlo odráží, Země je kulatá a další objevy.
Z antického Řecka se znalosti dostávají do celého tehdejšího světa a často jsou mezi učenci diskutovány, pozměňovány či úplně očerňovány. Velká změna přichází na počátku novověku, kdy astronom Mikuláš Koperník představuje heliocentrický systém uspořádání vesmíru, kde je centrem Slunce oproti starověkému Ptolemaiovu geocentrickému pojetí vesmíru, kde středem byla naše planeta Země.
Opravdový zlom však přichází až ve 20. století. Ve století, kdy člověk dobývá vesmír.
Touha dostat se do vesmíru se v lidech plně rozproudila po druhé světové válce, která i přes veškerou svou krutost, přinesla řadu objevů mimo jiné i na poli fyziky. Díky tryskovým a především raketovým motorům se lidé mohli dostat výš a výš.
A byl to také třídní a politický boj ... souboj mezi USA a Sovětským svazem (dnešním Ruskem), kdo vesmír dobude první.
Až do roku 1957 to však bylo vždy buďto pod či lehce nad bájnou hladinu 100 km, kde je pomyslná hranice vesmíru. Již v roce 1949 tuto hranici překonal první živý tvor - opice Albert II. (USA). Nicméně první stroj v tom pravém vesmíru byl ruský Sputnik 1 v roce 1957.
Po něm pak následovala Lajka - pes ve Sputniku 2 a především 12. 4. 1961 spatřil Zemi z vesmíru první člověk - Rus Jurij Gagarin.
23 dnů po Gagarinovi se do vesmíru doslova na skok podívá i astronaut NASA (USA) Alan Shepard ... ve vesmíru byl celých 16 minut. 20. 2. 1962 se na oběžnou dráhu (tři oblety) dostává John Glen a Američané tak dostávají také svého astronauta do vesmíru.
Československo má ve svých řadách také jednoho kosmonauta - byl to v roce 1978 Vladimír Remek
Za povšimnutí stojí také rozdílné způsoby dopravy astronautů do vesmíru. Rusové zůstali u klasických modulů vycházející z programu Sojuz. Američané se vydali cestou konstrukce raketoplánů. Jak pro cesty člověka do vesmíru, tak pro vynášení satelitů, družic či sond určených k průzkumu planet, Slunce či dálek Sluneční soustavy (Voyager 1 a 2 - nejvzdálenější lidské výtvory ve vesmíru - dnes na hranici Sluneční soustavy - letí od roku 1977).
Vzájemný souboj kosmických mocností nekončí dostáním člověka do vesmíru a spuštěním celé řady projektů (např. americké Gemini či ruské) k jeho prvotnímu průzkumu ... do vesmíru jsou postupně vypouštěny sondy a družice určené k průzkumu naší planety a také okolních těles ... nejprve Měsíc (ruská sonda Luna 2 přiletěla k Měsíci již v roce 1959), poté i Venuše - sondy Veněra)
K Měsíci začaly směřovat další kroky člověka. Programy Sojuz, Luna a především program NASA s názvem Apollo. Díky němu vystoupil 20. 7. 1969 astronaut Neil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Po něm to dokázalo ještě 11 lidí na celkem 6 letech.
Ruská kosmická stanice fungovala od roku 1986 do roku 1996 a byla prvním trvale obydleným místem mimo naši planetu. Po konci Studené války se k programu MIR přidala i americká NASA a dočasně připojovala ke stanici své raketoplány. MIR svoji pouť skončil řízeným shořením v atmosféře v roce 2001.
Před nedávnem oslavila 20 let (listopad 2020) nepřetržitého pobytu člověka na její palubě. Stavět se však začala již v roce 1998. ISS se pohybuje po oběžné dráze ve výšce cca 400 km. Tvoří je většinou šestičlenná posádka. Tu sem dopravují pravidelně ruské Sojuzy, dříve také raketoplány a od roku 2020 také první vesmírné moduly soukromé společnosti ve spolupráci s NASA - společnosti SPACE-X.
Start raketoplánu
Start Crew Dragon
Space Walk
Apollo 13 pohled na Měsíc
Apollo 13
První člověk
Marťan
Gravitace