Pedosféra
Půdní obal země
Půda je nejméně mocnou krajinnou sférou na Zemi. Budoucí půda vzniká z horniny – ta ji dává živiny pro budoucí růst rostlin. Pro její důležitost ji nazýváme matečná hornina (skalní podloží).
Půda je tedy tvořena kousky hornin (často nepatrnými až mikroskopickými), které jsou smíchané se zbytky organismů. Říkáme, že půdu tvoří živá (půdní živočichové, bakterie, kořeny rostlin) a neživá (horniny a humus) složka. Zdravá půda pak tak v malém množství obsahuje miliony živých organismů, které se spolupodílejí na tvorbě živin pro rostliny.
Vznik půdy
Půda je tedy nejsvrchnější část litosféry a jako taková vzniká dlouhodobým zvětráváním tzv. matečné horniny (podloží, na kterém se nachází). Půda a její vlastnosti jsou utvářeny půdotvornými činiteli = matečná hornina, podnebí, organismy, podzemní voda, tvar povrchu (svažitost, nadmořská výška ...) a především čas.
Vznik půdy je dlouhodobý proces. 1 cm půdy může, v závislosti na okolním prostředí, vznikat desítky až stovky let. Bohužel jeho zničení může být velmi rychlé, často v řádu sekund.
Půdní typy
V půdě můžeme rozlišit různě zbarvená patra v půdním profilu, která nazýváme půdní horizonty. Podle zbarvení a rozložení půdních horizontů rozeznáváme půdní typy. V dobře vyvinuté půdě nacházíme nejvíce horizontů, kterými protéká vsakující voda a odnáší živiny do nižších poloh půdy.
Živiny jsou nejvíce shromažďovány ve svrchním (černém) horizontu, kterému říkáme humusový. Půda s dostatkem humusu je půdou úrodnou. Úrodnost půdy závisí také na podnebí, pro vznik kvalitní půdy je důležité dostatečné množství vláhy (deště) a příznivá teplota.
Humus je nejúrodnější složkou půdy. Skládá se z odumřelých těl rostlin a živočichů. Ty se díky činnosti mikroorganismů rozkládájí a dodávají půdě potřebné živiny.
Mezi nejznámější a nejúrodnější půdní typy patří černozemě a hnědozemně (u nás v nížinách, úvalech, nižší pahorkatiny, teplejší podnebí) V Česku velmi rozšířené jsou podzolové půdy a hnědé lesní půdy, které již však nejsou tak úrodné. Najdeme je především ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách. V blízkém okolí vodních toků nelezneme tzv. nivní půdy a půdy glejové.
Půdní druhy
Půdu můžeme také dělit podle částeček, které ji tvoří - tedy dle zrnitosti. Podle jejich velikosti určujeme půdní druhy. Z malých částeček je tvořena jílovitá půda. Větší částečky najdeme u půd písčitých. Zemědělsky nejvhodnější půdou je ta s prostřední velikostí částeček – půda hlinitá. Naopak velké části půdy vidíme u půd kamenitých. Mimo tyto hlavní půdní druhy najdeme i ty, které leží na jejich přehodu. Ty pak označujeme jako písčitohlinité, hlinitojílovité apod.
Půda je pro člověka neskutečně důležitá. Je proto třeba ji chránit. Většina zemí tak má zákony, které úrodnou půdu chrání.
Živá půda
Živý plášť planety
Pedosféra
Povídání od kolegy. Díky za něj.