Hydrosféra

Vodní obal Země

Hydrosféra je tzv. vodním obalem Země. Zabírá veškerou vodu na naší planetě a to ve všech skupenstvích - pevném (ledovce), kapalném (slanou i sladkou) a plynném (vodní pára).

Vodní plocha zabírá 71 % povrchu Země. 97 % je voda slaná a pouze 3 % je voda sladká ... většina je však obsažena v pevninských ledovcích Antarktidy a Grónska. Budeme-li hledat největší zásobárnu sladké vody v kapalné podobě, musíme se vypravit k Bajkalskému jezeru.

Kde najdeme na Zemi vodu?

o Oceány – původní oblasti vzniku života před 4 mld. let.

  • Pět světových oceánů – Tichý, Atlantský, Indický, Jižní a Severní ledový.

  • Voda v oceánech je slaná (slanost = salinita, udává se v ‰) a neustále se pohybuje – mořské (oceánské) proudy (obrovské řeky v oceánu) a vlnění.

  • Okrajové části oceánu nazýváme moře či zálivy. Mezi pevninou a ostrovem může být průliv, či uměle dotvořený průplav.

o Vodní pára – voda v atmosféře. Do atmosféry se dostala vypařením ze zemského povrchu. Zde může kondenzovat a vytvářet déšť. Pomocí větru se také přesouvá i několik tisíc km.

o Podpovrchová voda – voda vsáklá pod zemský povrch. Pod povrchem se voda také pohybuje, též může vytvářet podzemní řeky. Podpovrchová voda bývá často obohacena o různé minerály – říkáme jí kyselka (minerálka). Ve vulkanicky aktivních oblastech se setkáme s gejzíry - vývěry vařící vody na povrch.

  • Místa, kde se podpovrchová voda dostává na povrch označujeme jako prameny. Speciálním typem je vřídlo = horký, termální pramen s teplotou vody (u horkých pramenů) nad 42 °C.

o Půdní voda – voda vsáklá do svrchní vrstvy zemské kůry – půdy.

o Ledovce – největší zásobárny sladké vody na Zemi. Voda je v nich uchována v pevném skupenství. Největší zásobu sladké vody tak máme v pevninských ledovcích Antarktidy a Grónska,

o Jezera a řeky – nepatrné množství sladké vody využívané lidmi.

  • Pohyb v řekách se děje od pramene k ústí. Rozlišujeme pravý a levý přítok řeky. Horní tok řeky je "bujarý" s větším sklonem, typickým kamenným řečištěm a příkrým sklonem samotného toku (někdy se setkáme i s označením bystřina), Střední tok má již klidnější průběh, řeka zde pomalu ubývá na síle a mnohem více se projevuje postranní eroze namísto hloubkové, kterou jsem mohli vidět u horního toku. Častěji zde také narazíme na meandry, které jsou také typické pro poslední část vodní toku. Dolní tok je většinou charakteristický pomalu tekoucí vodou, velkým usazováním unášeného materiálu a posléze samotným ústím do jiné řeky (soutok), jezera, přehrady či moře.

  • Území, ze kterého je všechna voda odváděna do jedné řeky, se nazývá povodí.

  • Území, ze kterého je všechna voda odváděna do jednoho moře se nazývá úmoří.

  • Hranicí mezi dvěma povodími je rozvodí ... čára, která jej vyznačuje se označuje jako rozvodnice.

  • Řeka ústí / vlévá se na svém konci buďto do jiné řeky, či přímo do moře (resp. oceánu). Její počátek označujeme jako pramen, popřípadě může vzniknout soutokem dvou jiných toků (např. u nás soutok Vydry a Křemelné => Otava).

  • Jezero definujeme jako vodní plochu vzniklou přirozeně (činností ledovce, krasových dějů, sesuvy = přehrazením toku, zaškrcením meandru, rašelinná, vulkanická aj.), většinou jsou sladkovodní. Máme však i jezera se slanou vodou, včetně největšího Kaspického moře - vnitrozemské moře v tzv. bezodtoké oblasti = bez spojení se světovým oceánem.

  • Přehrady i rybníky jsou vlastně uměle vytvořená jezera za účelem vodohospodářství, energetiky, chovu ryb či rekreace.

Koloběh vody v přírodě

Voda je v přírodě neustále v pohybu. Ten můžeme pozorovat jak nad pevninou, tak nad oceánem či přímo mezi nimi. Rozlišujeme tedy dva základní typy koloběhu (oběhu) vody v přírodě:

o Velký – výměna vody mezi oceánem a pevninou.

o Malý – výměna vody buďto jen nad oceánem, či jen nad pevninou.


Od pramene k ústí řeky Pád

Nejen Tsunami tvoří velké vlny

Není příliv jako příliv

Jeden den v Suezu

Vodní tok a pojmy