Hydrosféra
Vodní obal Země
Hydrosféra je tzv. vodním obalem Země. Zabírá veškerou vodu na naší planetě a to ve všech skupenstvích - pevném (ledovce), kapalném (slanou i sladkou) a plynném (vodní pára).
Vodní plocha zabírá 71 % povrchu Země. 97 % je voda slaná a pouze 3 % je voda sladká ... většina je však obsažena v pevninských ledovcích Antarktidy a Grónska. Budeme-li hledat největší zásobárnu sladké vody v kapalné podobě, musíme se vypravit k Bajkalskému jezeru.
Kde najdeme na Zemi vodu?
o Oceány – původní oblasti vzniku života před 4 mld. let.
Pět světových oceánů – Tichý, Atlantský, Indický, Jižní a Severní ledový.
Voda v oceánech je slaná (slanost = salinita, udává se v ‰) a neustále se pohybuje – mořské (oceánské) proudy (obrovské řeky v oceánu) a vlnění.
Okrajové části oceánu nazýváme moře či zálivy. Mezi pevninou a ostrovem může být průliv, či uměle dotvořený průplav.
o Vodní pára – voda v atmosféře. Do atmosféry se dostala vypařením ze zemského povrchu. Zde může kondenzovat a vytvářet déšť. Pomocí větru se také přesouvá i několik tisíc km.
o Podpovrchová voda – voda vsáklá pod zemský povrch. Pod povrchem se voda také pohybuje, též může vytvářet podzemní řeky. Podpovrchová voda bývá často obohacena o různé minerály – říkáme jí kyselka (minerálka). Ve vulkanicky aktivních oblastech se setkáme s gejzíry - vývěry vařící vody na povrch.
Místa, kde se podpovrchová voda dostává na povrch označujeme jako prameny. Speciálním typem je vřídlo = horký, termální pramen s teplotou vody (u horkých pramenů) nad 42 °C.
o Půdní voda – voda vsáklá do svrchní vrstvy zemské kůry – půdy.
o Ledovce – největší zásobárny sladké vody na Zemi. Voda je v nich uchována v pevném skupenství. Největší zásobu sladké vody tak máme v pevninských ledovcích Antarktidy a Grónska,
o Jezera a řeky – nepatrné množství sladké vody využívané lidmi.
Pohyb v řekách se děje od pramene k ústí. Rozlišujeme pravý a levý přítok řeky. Horní tok řeky je "bujarý" s větším sklonem, typickým kamenným řečištěm a příkrým sklonem samotného toku (někdy se setkáme i s označením bystřina), Střední tok má již klidnější průběh, řeka zde pomalu ubývá na síle a mnohem více se projevuje postranní eroze namísto hloubkové, kterou jsem mohli vidět u horního toku. Častěji zde také narazíme na meandry, které jsou také typické pro poslední část vodní toku. Dolní tok je většinou charakteristický pomalu tekoucí vodou, velkým usazováním unášeného materiálu a posléze samotným ústím do jiné řeky (soutok), jezera, přehrady či moře.
Území, ze kterého je všechna voda odváděna do jedné řeky, se nazývá povodí.
Území, ze kterého je všechna voda odváděna do jednoho moře se nazývá úmoří.
Hranicí mezi dvěma povodími je rozvodí ... čára, která jej vyznačuje se označuje jako rozvodnice.
Řeka ústí / vlévá se na svém konci buďto do jiné řeky, či přímo do moře (resp. oceánu). Její počátek označujeme jako pramen, popřípadě může vzniknout soutokem dvou jiných toků (např. u nás soutok Vydry a Křemelné => Otava).
Jezero definujeme jako vodní plochu vzniklou přirozeně (činností ledovce, krasových dějů, sesuvy = přehrazením toku, zaškrcením meandru, rašelinná, vulkanická aj.), většinou jsou sladkovodní. Máme však i jezera se slanou vodou, včetně největšího Kaspického moře - vnitrozemské moře v tzv. bezodtoké oblasti = bez spojení se světovým oceánem.
Přehrady i rybníky jsou vlastně uměle vytvořená jezera za účelem vodohospodářství, energetiky, chovu ryb či rekreace.
Koloběh vody v přírodě
Voda je v přírodě neustále v pohybu. Ten můžeme pozorovat jak nad pevninou, tak nad oceánem či přímo mezi nimi. Rozlišujeme tedy dva základní typy koloběhu (oběhu) vody v přírodě:
o Velký – výměna vody mezi oceánem a pevninou.
o Malý – výměna vody buďto jen nad oceánem, či jen nad pevninou.
Od pramene k ústí řeky Pád
Nejen Tsunami tvoří velké vlny
Není příliv jako příliv
Jeden den v Suezu